Institut mimořádného vydržení je upraven v § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „OZ“). Na základě tohoto ustanovení držitel vydrží vlastnické právo i v případě, že neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá, pokud uplyne doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo zapotřebí k řádnému vydržení ( 20 let). To však neplatí, pokud se držiteli prokáže nepoctivý úmysl.
Nejvyšší soud České republiky se v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, ze dne 19. 4. 2022 vyjádřil k podmínkám mimořádného vydržení podle § 1095 o. z.
Podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele.
O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. V § 1091 až 1094 o. z. je upravena vydržecí doba potřebná k řádnému vydržení na mimořádné vydržení se tato ustanovení nepoužijí. Ustanovení § 1096 a násl. se týkají jak vydržení řádného, tak vydržení mimořádného. Držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc „nikoli v nepoctivém úmyslu“ není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým (§ 992 odst. 1 o. z.), anebo oprávněným (§ 130 odst. 1 obč. zák.). Do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (§ 1092, § 1096 o. z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci. Ustanovení § 995 věty první o. z. lze analogicky aplikovat (§ 10 odst. 1 o. z.) i na držbu směřující k mimořádnému vydržení.
K podmínce „nikoli nepoctivého úmyslu“
Nejvyšší soud se nejprve zabýval rozdílem mezi nepoctivým úmyslem a nepoctivou držbou ve smyslu § 992 odst. 1 věty druhé OZ. V této souvislosti Nejvyšší soud dovodil, že nepoctivý úmysl neznačí nepoctivou držbu. Nepoctivým držitelem může být dle Nejvyššího soudu i držitel, který i jen z nevědomé nedbalosti neví, že mu nenáleží právo, které vykonává. Naopak v nepoctivém úmyslu jedná především osoba, která ví, že držbou působí jinému bezdůvodně újmu. Nejvyšší soud dále uzavřel, že pro účel mimořádného vydržení § 1095 OZ zavedl držbu v „nikoli nepoctivém úmyslu“ jakožto zcela nový druh držby co do kvality.
Z toho vyplývá, že v případě hodnocení držby v „nikoli nepoctivém úmyslu“ bude dostačující držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma.
Nejvyšší soud v Rozsudku dovodil, že „nikoli nepoctivý úmysl“ může být zachován i v případě, že se držitel dozví okolnosti, ze kterých vyplývá, že vlastníkem dané věci je ve skutečnosti někdo jiný. Podle Nejvyššího soudu se takový závěr týká obzvláště zápisů v katastru nemovitostí, které mají původ v letech 1948 až 1990, ev. i o něco později, tj. v dobách, kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem. I přes tuto limitaci se jedná o velmi převratný závěr. Nejvyšší soud tedy připouští, že je (byť za určitých okolností) možné mimořádné vydržení věci i v případě, kdy je dle příslušného veřejného seznamu jejím vlastníkem jiná osoba.